Po třiatřiceti letech, po explozivním vstupu románu Hlava XXII do světového kulturního povědomí vyhověl Heller prosbám čtenářů a napsal obsáhlé volné pokračování své nejslavnější první práce, kterou nazval Zavíráme. Yossarian, kterému se sice nepodařilo naplnit sebezáchovný sen o švédských blondýnách, ale jinak válku šťastně přežil, se tu po desetiletích dosti pestrého života znovu vyrovnává se strachem ze smrti, tentokrát už ovšem neodvratnou, protože se blíží konec jeho života; spolu s ním ovšem končí i celý jeho svět, svět generace hluboce poznamenané druhou světovou válkou, a s ním se v této někdy velmi smutné, jindy hellerovsky rozverné knize hroutí i doposud všeobecně platný hodnotový systém, který vymezoval Yossarianovu existenci, a přichází apokalyptický Konec absolutní.